Transplantace vlasů: jak probíhá, jaké má výhody, kolik stojí – a hodí se právě pro vás?

Co je transplantace vlasů?

Jde o chirurgický zákrok, který se používá na obnovu vlasového porostu při androgenní alopecii, tedy dědičném plešatění (v angličtině male pattern baldness).

Označovat zákrok jako „transplantaci“ není úplně přesné: při operaci se přenáší vlastní porost, jde tedy o tzv. autotransplantaci. Přenos štěpů od dárce není kvůli odlišné genetické informaci možný – imunitní systém příjemce by cizí tkáň zlikvidoval.

Při operaci se vlasy – ve formě tzv. vlasových štěpů – přenáší z tzv. dárcovského místa (zadní část hlavy, viz dále) na místo postižené plešatěním.

Vlasové štěpy extrahuje lékař dvěma základní techniky: FUT a FUE (viz dále). Po vyjmutí certifikovaný technik štěpy očistí od přebytečné tkáně a vloží do živného roztoku s růstovými faktory, které zabraňují jejich odumření [1].

Mezitím chirurg vytvoří mikroskalpelem v místě, kde již vlasy nerostou, tzv. kanály. Do těch se štěpy – ručně či speciálním nástrojem – vsazují; po uchycení pak začínají růst. Je důležité, aby lékař vytvořil kanály pod správným úhlem, v opačném případě nebudou rostoucí vlasy vypadat přirozeně.

Celá operace probíhá v lokální anestezii a trvá mezi 4 až 8 hodinami. Délka operace se odvíjí především od přenášeného počtu štěpů. Zjednodušeně řečeno – čím větší míra plešatosti, tím déle zákrok potrvá.

• úvodní konzultace s chirurgem – vysvětlení průběhu operace a změření hustoty vlasů v dárcovské oblasti,
• zakreslení oblasti, do které se štěpy budou transplantovat (patří sem také ilustrace nové čelní linie),
• předoperační vyšetření (včetně odběru a rozboru krve),
• pooperační kontrola hojení štěpů,
• aplikace PRP plazmy (urychluje hojení),
• předání přípravků na péči a dlouhodobé sledování hojení na dálku.

A co jiné metody pro obnovu vlasů?

Přestože výzkumníci pracují na nových metodách pro obnovu vlasového porostu (slibné může být tzv. vlasové klonování), je dnes transplantace jediným způsobem, jak vrátit vlasy do míst, kde již nerostou.

Existuje několik způsobů, jak plešatění zpomalit, mj. používáním minoxidilu či finasteridu. Pokud vám ale někdo tvrdí, že zná revoluční způsob obnovy ztracených vlasů, neposlouchejte jej – lže.

Metody transplantace vlasů

Ačkoliv se s prvními zákroky přenosu vlasů experimentovalo už na konci 19. století, seriózní operace – s přijatelnými výsledky – přišly ke slovu až v 80. letech.

Pro vlasovou autotransplantaci se dnes využívají dvě techniky:

• FUT – ze zadní části hlavy se odebere pruh kůže, ze kterého se jednotlivé štěpy vypreparují,
• FUE – štěpy se odebírají po jednom přímo z hlavy (ručně nebo s využitím robotického zařízení).

Implantace štěpů je u obou metod totožná. Základní rozdíly mezi oběma postupy shrnuje následující tabulka:

Metoda FUT (Follicular Unit Transplantation)

Při této technice (používá se také výraz FUSS – Follicular Unit Strip Surgery) se z dárcovské oblasti odebere kůže ve tvaru elipsy o rozměrech 1–1,5 × 15–30 cm. Z odebrané tkáně zkušení asistenti pod mikroskopem vypreparují folikuly. Po zákroku se rána zašije, stehy je po 7 až 14 dnech potřeba vyndat.

FUT je starší metodou, od které se pomalu odstupuje (mj. protože po ní vzniká výrazná jizva). Je vhodná pro pacienty se středně závažnou až vážnou plešatostí, pro lehké případy androgenní alopecie se nehodí [2].

• Není třeba holit hlavu, odebírá se tenký pruh kůže.
• Relativně rychlý zákrok (trvá několik hodin).
• Šance na přežití folikulu je 95 % – pro zpracování štěpů se používá mikroskop (vyšší přesnost) a okolo folikulů se nechává více tkáně (nedochází k rizikové dehydrataci folikulů, která snižuje šanci na uchycení [1]).
• Ze stejné dárcovské oblasti lze často vzít pruh i vícekrát, zůstává vždy jen jedna jizva (pokud operaci provádí zkušený chirurg).

• Poměrně invazivní metoda – rána v místě odběru se šije a zůstává po ní viditelná jizva (nedoporučuje se proto nosit vlasy nakrátko).
• Hojení trvá okolo měsíce.
• Relativně velká pooperační bolest, někteří pacienti popisují v místě jizvy pnutí kůže.
• Nehodí se pro modelování vlasových linií.

Metoda FUE (Follicular Unit Extraction)

Při FUE se štěpy odebírají po jednom, přímo z hlavy pacienta. Ke sběru se používají kruhové, duté jehly o průměru 0,6 až 1 mm. Odběr může chirurg provádět ručně nebo lze využít robotické zařízení. Při transplantaci s pomocí robota je ovšem třeba počítat – kvůli zatím nedokonalé technice odběru – s vyšším mírou poškození odebíraných štěpů [3, 4].

Po sběru zhodnotí lékař kvalitu štěpů a počet folikulů, které nesou a určí, do jakých míst různé druhy štěpů vložit (implantovat). Metoda se mj. hodí pro modelování čelní linie, dá se ale použít také k zakrytí rozsáhlé pleše nebo vytvoření vousů či obočí. 

V porování s FUT je technika FUE méně invazivní a v posledních letech její popularita raketově roste. Využívá se v případech lehkého vypadání vlasů (např. pro zakrytí koutů) i u těžších případů alopecie [2].

Při klasické FUE se u zákroku pro tvorbu kanálů používají jehly z nerezové oceli o průměru až 1,09 mm [2]. Alternativou jsou jehly se safírovou špičkou (Sapphire FUE), která je ostřejší a netupí se. Díky tomu se rány rychleji hojí a šance na uchycení štěpů je vyšší – safírová čepel zachovává v místě vpichu přívod krve a tedy i živin.

Z FUE vychází také technika DHI (Direct Hair Inplantation). Při ní probíhá tvorba kanálů a vložení štěpů zároveň; do tzv. Choi Pen pera se umístí upravené štěpy, které chirurg či certifikovaný technik následně „nastřeluje“ do kůže. Na rozdíl od klasické implantace nezůstává při DHI mezi štěpem a stěnami kanálu téměř žádný prostor – rychleji se obnovuje látková výměna a šance na uchycení folikulů je tedy vyšší.

• Nezanechává dlouhou jizvu, díky šetrnému sběru štěpů jsou jizvy po FUE prakticky neviditelné.
• Rány se rychle hojí a nemusí se šít – už pár dní po zákroku se můžete vrátit do práce k normálnímu životu.

• Relativně pomalá operace, může trvat až 8 hodin.
• Menší výtěžek štěpů – z dárcovské oblasti se odebírá jen každý druhý folikul.
• U tradičního FUE nižší, asi 85% šance na uchycení štěpů; při použití metody Sapphire FUE se pravděpodobnost uchycení výrazně zvyšuje.

Vedlejší účinky transplantace vlasů a pooperační péče

Přestože může vlasová transplantace vypadat na první pohled jednoduše, stále se jedná o chirurgický zákrok. A stejně jako jiné operace, i přemístění vlasů se pojí s určitým nepohodlím.

Během zákroku dochází k lehkému krvácení, krátce po něm se tvoří strupy a kůže okolo implantovaných štěpů otéká. Otok se může rozšířit i na čelo a k očním víčkům – účinnou prevencí je nošení elastické čelenky několik dní po operaci.

Pro první dva týdny po transplantaci je typická svědivost kůže a lehká bolestivost (při použití metody FUT je bolest vyšší a trvá až měsíc).

Vlasová transplantace se pojí s určitými riziky, která jsou ovšem při podstoupení zákroku na klinice se zkušeným, certifikovaným personálem prakticky nulová. Jde zejména o:

• infikování rány a tvorbu hnisu,
• zanícení folikulů (může vést k vypadnutí vlasů),
• dočasnou ztrátu citu v okolí místa zákroku.

V některých případech přejdou zdravé vlasy do tzv. klidové fáze a následně vypadnou. Není se třeba ničeho bát, během několika měsíců – spolu s transplantovanými vlasy – dorostou.

Kdo může transplantaci vlasů podstoupit?

Vlasová transplantace se nehodí pro každého. Základní omezení je dané druhem diagnózy; zákrok je vhodný pro osoby, které trpí dědičným plešatěním. Mezi další kritéria, která je třeba splnit, patří:

• věk mezi 25 až 65 lety,
• dobrý zdravotní stav (zejména dobře fungující imunita),
• dostatek vlasů v dárcovské oblasti.

Operace naopak není vhodná pro pacienty po chemoterapii (vlasy ve většině případů dorostou samy), se zjizvenou kůži na hlavě, příliš velkou ztrátou vlasů nebo při nereálných očekáváních (čelní linii nelze obnovit na stejnou úroveň, na jaké byla např. v pubertě).

Transplantace vlasů: cena zákroku

Konečná cena za operaci závisí především na zkušenostech chirurgů, vybavení kliniky a konkurenčnosti prostředí.

Poslední bod je důležitý, protože zatímco v České republice provádí vlasovou transplantaci jen několik zařízení, v Istanbulu – kam na transplantace jezdí zdravotní turisté ze Spojených států i Evropy – se nalézá přes 600 klinik.

Díky tomu se transplantace vlasů v Turecku na špičkové klinice vejde do 100 tisíc Kč (i s ubytováním a dopravou). Oproti tomu tuzemská zařízení nabízí při stejném množství štěpů zákrok za částky od 200 000 Kč výše.

Odborná úroveň předních tureckých klinik je přitom nesrovnatelná – operacím se zde věnují chirurgové, kteří jsou často členy jedné z mezinárodních asociací pro obnovu vlasů, transplantace provádí každý den a mají tedy obrovské množství zkušeností.

V českém zdravotnictví naopak není výjimkou, že vlasová transplantace je jedním z mnoha nabízených zákroků a lékař se k ní dostane nejvýše dvakrát do měsíce (a nemá tudíž potřebné množství zkušeností).